O desce Resistance

Father's Bones

Father's Bones je první písní, která pro album Resistance vznikla. Její počátky se datují do roku 2017, kdy jsme s Honzou experimentovali se zvukem podladěných akustických kytar až Honza najednou přišel s ústřední melodií, hutným brnkáním, které okamžitě navodilo westernovou atmosféru, kterou jsme se rozhodli podpořit čistým zvukem elektrické kytary s reverbem jako to dělával ve svých melodiích mistr Morricone.

Následně vznikl text, který měl sloužit jako retrospektivní vyprávění o přestřelce, kde syn slibuje, že pomstí svého mrtvého otce, a který v téměř nezměněné podobě zůstal dodnes.

Píseň jsme poprvé veřejnosti představili na Mezinárodním Filmovém Festivale ve Zlíně v roce 2018 a po několika převážně rytmických úpravách píseň získala svou současnou podobu. Těsně před nahráváním jsme s Vendy (housle) doladili ve zkušebně smyčcové aranže písně a následně přímo ve studiu doplnili intro a outro a zvuk foukací harmoniky. V písni hostují na harmoniku pánové Jirka a Stacho, kteří svým linkám dodali každý kousek střídavě folkového a bluesového zvuku.

Orphan

Tato píseň vznikla v roce 2020 po návštěvě koncertu Pearl Jam v Praze. Už dlouho jsme pociťovali, že nám v repertoáru chybí přímočará píseň s kratší stopáží, kterou bychom mohli takzvaně odpálit koncert; a Orphan tuto funkci plní naprosto dokonale. Ze songu se stala výborná otvíračka na koncerty, u níž jsme během let změnili prakticky pouze ústřední melodii, která se v minulosti podoba aranžím slok.

Shadows of the past

Jedná se o píseň s houpavým groovem v hlavním riffu, který následně předchází do téměř nu-metalových uštěkaných slok, na které plynule navazuje nečekaně melodický refrén se sborovým zpěvem. Píseň, zůstala od jejího složení téměř ve stejné podobě, kdy se pouze upravovaly drobné rytmické party a vylepšovalo kytarové sólo v mezihře.

Příběhově je skladba zasazena do období před první písní a formou slok připomíná song The End z předchozí desky Planet Earth's Survivors (2017), kdy příběh z pohledu záporáka taky využívá prvků rapu.

Scars

Tato píseň je dokonalou ukázkou toho, že některé písně prostě a jednoduše potřebují svůj čas, aby uzrály. Vznikla v roce 2018, nicméně dlouho jsme nebyli spokojení s její aranží. Chtěli jsme dosáhnout atmosférické skladby, kdy bychom na třech akordech dokázali měnit aranže tak, aby skladba neustále rostla až do úplného finále. Z dnešního pohledu se rozhodně nejednalo o nerealistický cíl, ale svou délkou skladba postupně ztrácela to, co ji činilo zajímavou – postupně gradující vokál a neměnnost akordů. Nakonec celé naše skladatelské dilema vyřešilo přidání klavírní aranže citlivě do téměř celé písně a druhé dynamičtější kytarové sólo. Trvalo nám to téměř šest let, ale výsledek za to stojí.

On the trail

On the trail byl, je a bude trashmetalový kvapík, který si na nic nehraje. Posluchače nenechá vydechnout a v rychlém tempu ho dovede až do konce písně. Z hlediska aranží jsme upravovali pouze kytarové intro, které jsme někdy na začátku roku 2024 dotáhli do současné podoby.

Easy Prey

Jednoduchý úderný melodický riff podpořený jednoduchou rytmikou, jednoduchým zpěvem a melodickým refrénem – zdá se to tak jednoduché, že? A taky, že ano. Singl vznikl prakticky okamžitě; během jedné nebo dvou zkoušek a stal se velmi rychle pevnou součástí koncertních vystoupení.

Během let jsme ho jenom trošičku prostříhali, odlehčili o "zbytečné" pasáže a pořádně okořenili rychlé kytarové sólo.

Blood Brothers

Věřte nebo ne, počátky této písně sahají do roku 2009, kdy jsme hráli pod jiným názvem jeden z našich tehdejších songů – Brotherhood of the damned, který začínal jednoduchým brnáním na kytaru. Song nám tehdy připadal super, ale neobstál ve zkoušce času. Brnkání se nám ale líbilo a chtěli jsme ho použít. Jakýkoliv pokus ale selhal a bylo velmi obtížné na něj navázat dalšími pasážemi. Proto jsem jednoho dne, prakticky z frustrace, jsem místo brnkání nevědomky zahrál úvodní riff z Blood Brothers. Okamžitě nás všechny upoutal, a tak namísto melancholického brnkání zde byl pořádný kousavý rockový riff, který vybízí k pohybu.

Zajímavostí je, že použití speciálního kytarového efektu pod prvními dvěma refrény, který zní kosmicky tajemně.

200K

Píseň 200K je žánrový mišmaš, který kromě hudby samotné je zajímavý ještě také svým názvem i přístupem ke struktuře písně. Název 200k odkazuje na množství peněz, které jako odměnu za obranu rukojmí dostane od banky její zaměstnanec a zároveň je číslovka 200 tempem celé písně. Název vznikl jako z nouze cnost, protože jsem dlouho nevěděl, jak správně a trefně píseň pojmenovat.

Co se skladby samotné týká, určitě si lze všimnout, že každá sloka je zcela odlišná; to mj. také proto, že je vyprávěná ze dvou pohledů – z pohledu člověka, který banku přepadl, a také z pohledu rukojmí, kteří následně popisují celou situaci veřejnosti. Úmyslně šíleně jsme přistoupili taky k mezihře, jejíž cílem je v posluchači vzbudit pocit, jako by na chvíli přeladil rádio.

Resistance I-III

Instrumentální skladby Resistance beze slov popisují morální souboj. Snažili jsme se zachytit množství emocí jako jsou hněv, zášť, ale i melancholie a odpuštění. Zajímavostí je, že hlavní riff v Part II vznikl mnohem dříve, ještě před vydáním naší první desky.

At the gates of hell

Hell v našem případě není místem, ale metaforou pro rozhodnutí, které nelze zvrátit. Pokud jednou člověk provede něco, co nelze vzít zpět, je možné, že ho to rozhodnutí může dohnat. Píseň je dlouhá, ale svižná a rozhodně nenudí.

Dear Katherine

Dear Katherine je dopisem dívce z mládí, přiznání vlastních chyb, snaha o sebereflexi a prosba o odpuštění. Je prosáklý melancholií a emocemi.

Stargazer

Pomyslné hořkosladké rozloučení s hlavním hrdinou, ačkoliv píseň působí velmi smutně, je v kontrastu doplněna pozitivním textem a nádhernými houslovými melodiemi, které nahrála Vendy. Aranže nástrojů pro pííseň vznikly jako úplně poslední několik týdnů před samotným nahráváním, ale song jako takový už Pavel nosil v hlavě několik let předtím.