O začínání

Říká se, že nejtěžší je začít a možná je to pravda, ale pravda takzvaně neúplná. Můžu vám o tom povědět víc, protože o začínání něco rozhodně vím.

Začátek 00

Jako malí kluci jsme začali s fotbalem. Hráli všichni a my taky. Fotbalový klub TJ Sokol Chlebovice. Fotbal mě velmi bavil (a baví dodnes!) a běhání za mičudou nám taky vydrželo dlouho; na vrcholové úrovní (čti okresní soutěž a okresní přebor) jsem skončil s hraním až někdy v patnácti/šestnácti letech, protože u nás na dědině fotbal pro mládež prakticky zanikl. Nebyl zájem investovat do mládeže a potom, co starší kluci odešli hrát do mužů a mladší nechodili, žactvo i dorost skončily úplně. Smutné, ale realita mnoha vesnických fotbalových týmů. Fotbal mě bavil, ale jedinou možností bylo jezdit do sousedního Staříče, kde už tak byl přetlak dětí, takže bych byl buď na střídačce nebo nehrál vůbec. To ne nebylo a není nic pro mě. Honza do toho šel. Jako brankář se tam rychle uchytil a mj. taky poznal Péťu. Peťa, synek fajny jak cyp, byl mi byl jednoho krásného nebo škaredého dne představen a tak nějak jsme se dohodli, že zkusíme něco muzikálního vymyslet.

Začátek 01

Shodou náhod jsem na patnácté narozeniny dostal starou kytaru, které jsme říkali kvůli charakteristickému zvuku banjo. Podnětem pro tento dárek se stal fakt, že jsem od strejdy okoukal, jak jednoduché je brnkání na začátku megahitu Nothing Else Matters od kapely Metallica. Strejda byl pravák, já levák, ale zvládnul jsem se to na jeho kytaře po několika hodinách zahrát celkem slušně taky. Tehdy jsem to nevěděl, ale kytara se stala mou vášní a s banjem se mi zcela změnil svět. Společně s Honzou jsme se sami začali učit na kytaru a Peťa si vzal tátovu baskytaru. Přesně si pamatuju, jak jsme na půdě u Petě měli před sebou na papíře rozepsaný The Unforgiven a snažili se ho hrát. Bylo to bolestivé, nejen pro prsty, ale i pro uši. Záhy jsme pochopili, že přehrát takovou píseň je nad naše možnosti a musíme začít něčím jednoduchým. Odpovědí byla Známka punku od Visáčů. Přidal se k nám taky Jirka (Honzův brácha), který usedl za bicí a Michal (Honzův bratranec) jako hlavní kocour, frontman. Společně jsme začali drtit první písně, na kterých jsme se učili nejen hrát, ale taky hrát spolu. Michal s námi vydržel jen krátce. Hráli jsme v malé místnosti hned vedle bytu naší ježibabičky, která nás vždycky podporovala a podporuje dodnes ("Musíte pořád dělat takový kravál?" - Musíme.). Kapela začala fungovat v roce 2005 pod názvem Hell's cry.

Tyto začátky byly opravdu úsměvné a rádi na ně vzpomínáme, protože jsme opravdu neuměli nic. Neznali jsme noty, neuměli hrát, neuměli zpívat, dokonce jsme se neuměli ani pořádně rozestavit (hrál jsem s nezapojeným banjem přímo u kopáku bubnů), ale nic z toho nás nezastavilo. Následujících několik let jsme přehrávali coververze různých písní různých kapel, za které můžu třeba vyjmenovat Breaking The Law, Living After Midnight (Judas Priest) nebo třeba We're not gonna take it (Twisted Sister). V té době také začaly bujet naše kštice, kdy jsme si nechali narůst dlouhé vlasy (až po prdel).

Začátek 02

S pořádným metalovým hárem jsme se přesunuli k autorské tvorbě a začali hrát melodický death metal pod názvem Son of Sorrow. Nevím, kde jsme přišli na ten žánr, ani na to jméno, nicméně cíl byl určen a cesta zpět neexistovala. Složili jsme několik šílených písní, třeba Raze (o vyhlazení domorodého obyvatelstva v Americe), Hungry (o kanibalismu), Brotherhood of the damned (o temném klášterním tajemství) a řadu dalších. Kapela fungovala ve stejném složení (Pavel, Honza, Peťa, Jirka) s jedinou změnou, hlavním kocourem byl Peťa (a pořád je!). Hudbu jsme v té době fakt žrali, ale byla to hrůza. Žádný velký úspěch se nedostavil ani po prvním koncertě v roce 2009, což nás, velké nadšence, nepoložilo, ale donutilo nás se zamyslet, jestli takto chceme hrát a vystupovat. Vrátili jsme se zpátky do zkušebny, kde jsme skládali nové a nové písně, nyní již žánrově nevyhrazené.

Začátek 03

Tak se stalo, že jsme někdy v roce 2012 začali znovu, tentokrát už jako Under The Skin, kde jsem za mikrofónem nahradil Peťu a ten se stal emeritním hlavním kocourem. Náš repertoář tvořily písně jako Dreams, From Zero To Hero, Home, ale i pozdější písně, které se objevily na naší první nahrávce Moth & Bulb, jako např. Blue, What's Life All About, The Calling a další. Přibylo koncertů a my se na stali nedílnou součástí frýdecko-místecké hudební scény. Zlepšovali jsme se v živém hraní, což je dodnes ta úplně nejtěžší disciplína ze všech a rozšiřovali fanouškovskou základnu, která začala pomaličku pokukovat po nějaké té profesionální nahrávce.

V roce 2014 započal proces nahrávání naší úplně první dlouho hrající desky, pro kterou jsme vybrali již zmíněný název Moth & Bulb. Nahrávali jsme v Jablůnkově u výborného muzikanta a hlavně člověka Martina Roženka, který nám s nahrávkami hodně pomohl. Díky této výborné zkušenosti s ním spolupracujeme dodnes. Album jsme pokřtili dne 14.3.2015. Neradi se škatulkujeme, takže pro nás bylo velmi obtížné určit, jaký styl vlastně hrajeme. Nakonec jsme se shodli na tom, že se neshodneme a zůstaneme schovaní pod kategorií crossover rock.

Album obsahuje jedenáct písní a stalo se našim vstupem do profesionálního hudebního světa. Všechno bylo nové. Najednou jsme dělali profi promo fotky, dělali rozhovory, vyšly i nějaké pozitivní recenze, ale o nějakém profi marketingu se nám mohlo jen zdát; prostě jsme neměli dostatečný rozpočet. Jeli jsme punkově bez sponzorů. V roce 2015 už byl internet samozřejmě nedílnou součástí naších životů, měli jsme profil na youtube, bandzone, facebooku, ale prostě nám chyběl hudební klip a zkušenosti. Výsledkem byla sice slušná hudební deska, o které ale vědělo velmi málo lidí. Zpětně vidím, že byla chyba klip nenatočit; a když už jsme točit chtěli, věděli jsme, že právě máme rozdělané už mnohem lepší písně na další desku.

Začátek 04

Začali jsme tedy usilovně pracovat na ještě lepší hudební desce, kterou jsme postavili na příběhu jako desku koncepční. Na naše vlastní poměry jsme téměř v rekordním čase dvou let vytvořili desku Planet Earth's Survivors, kterou jsme nahrávali v roce 2017 a pokřtili 28.10. téhož roku. Měli jsme (myslím) výbornou muziku, poctivý a hutný text, cíl, vizi i zkušenosti. V Brně v bývalé továrně na raketové palivo jsme natočili historicky náš první videoklip pro píseň Under The Skin. Natáčelo se přes noc, taky s použitím moderních technologií (drony) a v klipu nám zahrál náš dobrý kamarád Jarek. Celkem jsme pro druhou desku vytvořili videoklipy tři - dva hrané, jeden animovaný. Zhutnili jsme marketing, který jsme si dělali sami. Poctivě jsme obepsali, obvolali hudební redakce, kluby. Fotili jsme, natáčeli, byli v televizi (TV Rebel), vystupovali (např. před slovenskými Bijouterrier), probojovali se v hlasování k účasti na Zlínském Filmovém Festivale. Začátek 04 byl začátkem nejúspěšnějším, ale zdaleka se nedá nazvat velkým úspěchem.

Z rádií se buď neozvali, nebo nás rovnou poslali do prdele (popř. chtěli za zařazení do playlistu takové peníze, které jsme si opravdu nemohli dovolit) a drtivá většina redakcí ani neodpověděla na naše zprávy či telefonické snahy o spojení. Chápu, že toho lidi mají hodně a trh je přesycen, ale ignorace je vůbec nejhorší odpovědí, kterou snaživý umělec může dostat. Upřímně nás komerční úspěch nikdy příliš nezajímal, hlavní motivací bylo vždy dělat kvalitní muziku, ale když se sebelepší muzika nedostane k uchu posluchače, stojí to pocitově za hovno. Jiní by s tím nejspíš možná sekli, my jsme to ovšem pojali jinak. Možná to, co nabízíme, není tak dobré, jak si myslíme (dobrým recenzím navzdory!) a opět jsme se ponořili do práce.

Začátek 05

Od roku 2017 do roku 2025 uplynula dlouhá doba. Do naších životů se vtlačil Covid, který nás možná utlumil, ale nezastavil. My, posílení předchozími nezdary, jsme stáli před výzvou - udělat vůbec tu nejlepší desku, jaké jsme při naších prostých uměleckých dovednostech, schopní. V tomto období vznikla naše doposud poslední deska, kterou jsme nazvali Resistance a oficiálně vyšla na všech streamovacích platformách ke dni 20.5.2025. Ke vzniku jsme nově přizvali několik hostů (třeba foukače na harmoniku Stacha a Jirku nebo výbornou houslistku Vendy). Za dlouhé roky skládání vzniklo bezmála 62 minut hudby, jejíž nahrávání se dost prodražilo a musím zmínit, že jsme velmi vděční společnosti Hyundai Transys Czech, která nám svým finančním vkladem ve výši 40 000 CZK pomohla pokrýt část produkčních nákladů. Ještě před samotným vydáním desky jsme zveřenili na youtube dva videoklipy k skladbám Easy Prey, Stargazer. Rozjeli jsme kampaň na sociálních sítích, stali se z nás kromě muzikantů taky influenceři, tiktokeři, blogeři, připravujeme klip(y), děláme merch a velmi nás to baví.

Jakkoli to zní šíleně, po dvaceti letech v kapele jsme opět na začátku!

A když to nevyjde? Aspoň jsme to zkusili! :-)